Biskupská kupa

Rozhledna na Biskupské kupě postavena v roce 1898 ku příležitosti 50ti leté vlády císaře Františka Josefa.

Fontána na náměstí

V centru města se nachází nově rekontruovaná fontána.

Heegerova vyhlídka

První výhlídka nás čeká ještě před rozhlednou.

Hřeben

Hřeben, doplnit popis - wikipedie?

Hříbek

Odpočívadlo hříbek v serpentýnách na Rejvíz nabízí osvěžení v podobě stejnojmeného pramene a výhled směrem na Zlaté Hory.

Jíloviště

Jílování je starý způsob získávání zlata ze sedimentů ve svažitém terénu. V Jeseníkách se s tímto způsobem těžby setkáváme dosti často. Byly jím těženy svahy a vyšší terasy u Vrbna p. P., Širokého Brodu a také u Zlatých Hor.Při této těžbě bylo potřeba vody k rozplavení sedimentu a k vyrýžování zlata. K tomuto účelu se budovaly někdy velice dlouhé vodní kanály, kterými se voda přivedla nad zlatonosnou terasu. V ní se vytvořil prvotní zářez do něhož byla vypouštěna voda z kanálu. Tím se celá terasa postupně rozplavila. Lehčí minerály a kal byly odplaveny vodou a pod rozplavovaným svahem vznikala plošina, na níž se hromadily těžké minerály a zlato. Větší kusy horniny se vyhazovaly na haldy mezi odtokovými kanály. Těžké minerály se pečlivě vybíraly a přerýžovaly klasickým způsobem na splavu.Typickými projevy jíloviště jsou hrany svahů s širokými zářezy, nad nimiž jsou někdy patrné zbytky přívodních kanálů. Pod svahem je rovná plošina, na níž se hromadil těžký podíl se zlatem. Na spodním okraji plošiny jsou velké haldy nebo valy z hrubého materiálu. Mezi nimi odtékala voda a odnášela lehký materiál, který pod vyústěním vypadával z vodního proudu a tvořil nízké ploché haldy podobné výplavovým kuželům.

Kde voda teče do kopce

Stezka Údolím ztracených štol Vás přivede k místu, "Kde voda teče do kopce".

Lurdská Jeskyně

Na den 11. února připadá památný den blahoslavené Panny Marie Lurdské. Tato úcta vznikala od roku 1858, kdy se čtrnáctileté Bernadetě Soubirousové na jihu Francie, ve městě Lurdy, zjevila Panna Marie. Následně se místo zjevení proslavilo zázračnými uzdraveními těžce nemocných lidí. Pověsti o zázračných uzdraveních na nově vzniklém poutním místě v Lurdech se začaly šířit Evropou. Koncem 19. a začátkem 20. století pronikly i na Jesenicko, kde úcta k Panně Marii Lurdské zakořenila v několika obcích a v roce 1908 se k nim zařadil i Rejvíz, kde pod skalním převisem Josefovy skály byla zbudována Lurdská jeskyně (Lourdes Grotte). Slavnostní otevření se konalo v roce 1909. Není známo, jaká mimořádná událost se v místě u Josefových skal stala. Známá je ale skutečnost, že lidé žijící v nepříznivých drsných podmínkách této horské oblasti dobře věděli o schopnostech nadpřirozené ochrany a uzdravující moci Panny Marie, prostřednictvím vybudovaných svatostánků, symbolů proseb, díků a uctívání se k ní obraceli o pomoc.

Marie Pomocná I

Štola Marie Pomocná I

Marie Pomocná II

Štola Marie Pomocná II

Marie Pomocná III

Stanoviště 3: důl Marie Pomocná III.Podle polohy a montánních památek, které se zde zachovaly jde o jeden z nejstarších revírů v prostoru Příčné hory, ve kterém se těžilo zlato již od 13. – 14. stol. Bohužel, dnes nejsme schopni určit původní název revíru. V době hlavní hornické aktivity 16. stol. je již pravděpodobně opuštěn. Další zmínky se objevují až v 18. století, z něhož se nám dochovala nejstarší montanní mapa tohoto revíru (Habtmann 1769). Jsou na ni zakresleny dvě přístupné štoly a další 4 zavalené. V té době byl tento prostor součástí důlního pole Maria Theresia. V dnešní době se jednotlivé pinkové tahy (pinky seřazené do úzkých linií) označují jako Marie Pomocná I. až IV. V prostoru dolu Marie Pomocné III. je na povrchu patrný tah šachtic jimiž se těžila zlatonosná žíla. Ve spodní části je zabořené ústí štoly neúspěšně zmáhané v 50. tech 20. st. Nejcennější je vnitřní část dolu. Úzké dobývky, široké okolo 40 – 60 cm a vysoké i přes 10 m (stáří 14. stol.?), vznikly těžbou zlatonosných křemenných žil (obr. 2). Původně zde byly dřevěné povaly, o čemž svědčí záseky pro trámy, které se zde výjimečně zachovaly. V některých místech je možno pozorovat lichoběžníkové chodby mladšího stáří (15. – 16. stol.). Ve východní větvi dolu byly objeveny pozůstatky lidské kostry, zrezivělý relikt postole zn. Mann a zoxidovaná mince z r. 1915. Důl Marie Pomocná III. byl zaměřen speleologickou skupinou Hádes. Při průzkumu byla zjištěna celková délka dolu 335 m a hloubka 42 m. Důl je zimovištěm netopýrů.

Marie Pomocná IV

Pod cestou vidíme zabořené ústí staré štoly a nad cestou řadu odvalů pinkového tahu označovaného jako Marie Pomocná IV.

Mechové jezírko

Nejvýznamnější ukázky biocenóz jsou chráněné ve Státní přírodní rezervaci Rejvíz, která byla zřízena již v roce 1955 na ploše 273,97 ha. Nadmořská výška blat se pohybuje od 731 do 804 m n.m. Rezervaci tvoří vrchovištní rašeliniště kolem Malého a Velkého mechového jezírka, jehož objem je zhruba dva miliony pět set tisíc krychlových metrů. Jejich vznik se odhaduje na období před šesti až devíti tisíci lety. Celé území leží v mělké pánvi s nepropustným podložím, tvořeným jílovitými sedimenty nasedajícími na devonské horniny.

Měděná štola

Jen malá část ložisek vystupuje až na povrch. Velká část je skryta v horninovém masívu. K vyrubání takovýchto rud bylo zapotřebí razit důlní díla. Zprvu se jednalo o převážně šikmo ražené šachtice s hloubkou kolem 10 – 15 m, jdoucí po zrudněné poloze. Rudní polohy však pokračovaly i ve větších hloubkách a musely se razit tzv. ústupkové šachtice. Ústupková šachtice se razila tak, že na dně šachtice se vyrazila krátká horizontální chodba a z ní se opět vyrazila úklonná šachtice. Tímto způsobem se razilo i do hloubek větších než 100 m. Později, když se k dopravování rudy začalo používat rumpálu poháněného koňskou silou (žentoury), razily se jámy svislé.Omezujícím faktorem při důlní těžbě bylo větrání a hlavně přítoky vod. Proto se začaly razit i horizontální díla, které se nazývají štoly. Štoly musely splňovat podmínky dané horními zákony. Některé odvodňovaly i celé revíry a nazývaly se dědičné štoly. Ty dosahovaly mnohdy i několikakilometrových délek. Zasypaná ústí štol a jam a k nim náležející haldy jsou nejběžnějšími pozůstatky staré hornické činnosti a jsou rozesety po celých Jeseníkách. Zasypaným ústím jam se říká pinky.

Národní přírodní rezervace Rejvíz

Naučná stezka Rejvíz se nachází ve stejnojmenné národní přírodní rezervaci rozprostírající se v severovýchodní části Hrubého Jeseníku. Charakteristické jsou pro tuto rezervaci rašeliniště (největší na Moravě) náležící k typu vrchovišť. Vznikaly v době poledové zhruba před 7- 8 tisíci lety. Celé území leží v mělké pánvi, proto voda z okolních svahů stéká dovnitř, kde je zachycována nepropustným podložím.

Olověná štola

Olověná štola, doplnit text

Posvátná studánka

Pramen Hříbek

Pramen Hříbek v serpentýnách na stejnojmeném odpočívadle.

Rozcestí Hornické NS s modrou

Pozor v těchto místech ještě před Starohořím odbočuje NS z modré turistické značky KČT směrem vpravo směrem k Velkým pinkům.

Rozhledna Táborské skály

Rozhledna Táborské skály i samotná Táborské skály o něco dále stojí za krátkou odbočku z Hornické NS.

Sanatorium Edel

Pěkný výlet z centra Vás dovede k Sanatoriu Edel na jižním okraji města.

Starohoří – Kunstschachta

Stanoviště č. 6: Starohoří – Kunstschacht

Strážná věž 1

Na přístupové cestě k hornické osadě stojí dřevěná replika strážní věže, která je přístupná a slouží jako vyhlídka.

Strážná věž 2

Pokud budete pokračova ještě kousek dále na Dolní údolí dojdete k druhé strážné věži, která hlídá osadu z druhé strany.

Středověká úpravna

Středověká úpravna vod

Táborské skály

Táborské skály.

Velké pinky

Stanoviště 5: Velké Pinky

Vyhlídka u Olověné štoly

Od Kunstschachty pokračuje HNS nahoru úvozovou cestou lemovanou haldami, zpět na hřeben Příčné hory. Ještě než dojdeme k haldě a jámě Olověné štoly otevře se nám na vyhlídce v průseku krásný pohled na město Zlaté Hory a rozhlednu Biskupská kupa na stejnojmeném vrcholu stojící přesně na hranici s Polskem.

Vyhlídka z Hornické NS 1

Vyhlídka z Hornické naučné stezky mezi Výrem a Hřebenem pod Příčným vrchem.

Vyhlídka z Hornické NS 2

Kousek od první vyhlídky se z cesty otevirájí další výhledy směrem na Biskupskou Kupu. Směrem do údolí lze spatřit věž poutního kostela Panny Marie Pomocné.

Výr

Výr rozcestí

Rozcestí Výr.

Zlaté valouny

Na obrázku vidíte slitek ze zlatinek ze sbírky zlatokopa Henryho. V okolí města byly však nalezeny i zlaté valouny. Nálezy zlatých valounů, zvláště větších, nebyly na Zlatohorsku zcela běžnou událostí. Přesto ale o nich máme zajímavé záznamy. Dosud nejúplnější přehled písemných zpráv o nalezených zlatých valounech zpracovali a uveřejnili Večeřová a Večeřa. Podařilo se jim nalézt zmínky a dílem i popis 17 kusů nalezených na Zlatohorsku v období mezi začátkem 16. a koncem 17. století. Přitom nejstarší zmínka pochází z roku 1549. Největší nalezené valouny pochází z tzv. Měkkých dolů, které těžily zlato v zlatonosných sedimentech mezi Zlatými Horami (dříve Zuckmantel), Ondřejovicemi a Glucholazy. Měkký důl v blízkosti Zlatých Hor, vyhloubený do hloubky 100 m, byl místem nálezu dvou valounů tak neobvyklých svou velikostí, že byly opakovaně zmiňovány v literatuře i v následujících staletích. Tak například F. Ens ve své knize z roku 1837 uvádí: Za Andrease Jerina (biskup v letech 1585 až 1596) bylo hornictví v největším rozkvětu. Poskytovalo železo, olovo, vitriol a dědičná štola (Erbstollen) na Starohoří (Althackelsberg) bohaté dary zlata, … Zde byl nalezen 14. srpna 1590 kus ryzího zlata vážící 3½ vratislavské libry, neboli 4 marky, 15 lotů vídeňské zlaté váhy, tehdejší hodnotu 355 ½ uherských florinů, nebo 675 florinů 27 krejcarů rýnských. Jiný kus, který byl vykopán 22. března 1591, vážil 9 marek vratislavských, neboli 6 marek 15 lotů vídeňských a měl hodnotu 456 ¾ florinů uherských, čili 867 florinů 49 krejcarů rýnských. Oba kusy byly jako vzácnost odeslány do vídeňského přírodovědného muzea (mineralogické sbírky) a těžařstvo se spokojilo s kresbou obou nálezů ve skutečné velikosti, které jsou s tímto popisem ještě dnes uloženy v městském archivu Cukmantlu.