Stanoviště 3: důl Marie Pomocná III.Podle polohy a montánních památek, které se zde zachovaly jde o jeden z nejstarších revírů v prostoru Příčné hory, ve kterém se těžilo zlato již od 13. – 14. stol. Bohužel, dnes nejsme schopni určit původní název revíru. V době hlavní hornické aktivity 16. stol. je již pravděpodobně opuštěn. Další zmínky se objevují až v 18. století, z něhož se nám dochovala nejstarší montanní mapa tohoto revíru (Habtmann 1769). Jsou na ni zakresleny dvě přístupné štoly a další 4 zavalené. V té době byl tento prostor součástí důlního pole Maria Theresia. V dnešní době se jednotlivé pinkové tahy (pinky seřazené do úzkých linií) označují jako Marie Pomocná I. až IV. V prostoru dolu Marie Pomocné III. je na povrchu patrný tah šachtic jimiž se těžila zlatonosná žíla. Ve spodní části je zabořené ústí štoly neúspěšně zmáhané v 50. tech 20. st. Nejcennější je vnitřní část dolu. Úzké dobývky, široké okolo 40 – 60 cm a vysoké i přes 10 m (stáří 14. stol.?), vznikly těžbou zlatonosných křemenných žil (obr. 2). Původně zde byly dřevěné povaly, o čemž svědčí záseky pro trámy, které se zde výjimečně zachovaly. V některých místech je možno pozorovat lichoběžníkové chodby mladšího stáří (15. – 16. stol.). Ve východní větvi dolu byly objeveny pozůstatky lidské kostry, zrezivělý relikt postole zn. Mann a zoxidovaná mince z r. 1915. Důl Marie Pomocná III. byl zaměřen speleologickou skupinou Hádes. Při průzkumu byla zjištěna celková délka dolu 335 m a hloubka 42 m. Důl je zimovištěm netopýrů.

Stanoviště č. 4: Marie Pomocná I. - Oprava měla by to být stále III?

Stanoviště č. 4: Marie Pomocná I.