Jen malá část ložisek vystupuje až na povrch. Velká část je skryta v horninovém masívu. K vyrubání takovýchto rud bylo zapotřebí razit důlní díla. Zprvu se jednalo o převážně šikmo ražené šachtice s hloubkou kolem 10 – 15 m, jdoucí po zrudněné poloze. Rudní polohy však pokračovaly i ve větších hloubkách a musely se razit tzv. ústupkové šachtice. Ústupková šachtice se razila tak, že na dně šachtice se vyrazila krátká horizontální chodba a z ní se opět vyrazila úklonná šachtice. Tímto způsobem se razilo i do hloubek větších než 100 m. Později, když se k dopravování rudy začalo používat rumpálu poháněného koňskou silou (žentoury), razily se jámy svislé.Omezujícím faktorem při důlní těžbě bylo větrání a hlavně přítoky vod. Proto se začaly razit i horizontální díla, které se nazývají štoly. Štoly musely splňovat podmínky dané horními zákony. Některé odvodňovaly i celé revíry a nazývaly se dědičné štoly. Ty dosahovaly mnohdy i několikakilometrových délek. Zasypaná ústí štol a jam a k nim náležející haldy jsou nejběžnějšími pozůstatky staré hornické činnosti a jsou rozesety po celých Jeseníkách. Zasypaným ústím jam se říká pinky.

Měděná štola je nejsevernějším známým dílem raženým ve skále. V roce 1878 zde byly propůjčeny 4 jednoduché důlní míry s označením St. Johannes. Štola se tehdy nazývala Fanny. K dolu příslušela i jáma Johann, připomínající ústupkovou šachtici, což by svědčilo o středověkém základu dolu. Štola byla vystrojena kolejemi a materiál se vozil dřevěnými důlními vozíky. Pražec a zbytky důlního vozíku jsou ve zlatohorském muzeu. Dnes je ústí štoly, dlouhé asi 160 m, uměle zastřeleno.Jižně sousedí důl St. Johannes s dolem St. Franziska, také tvořeným čtyřmi jednoduchými důlními mírami. Nálezná jáma byla označena jako Heinrich.

Měděná štola - doplnit pokračování textu.

Měděná štola - doplnit pokračování textu.

Měděná štola - doplnit pokračování textu.