Zlaté Hory

Město zlaté hory nabízí historické centrum a okolí ukrývájící kouzlo panenské přírody, tajemství středověkých štol i čarodějnických procesů. Za dobrodružstvím dávných zlatokopů se vydejte do Hornického skanzenu ke zlatorudným mlýnům, projděte se planinami kolem Rejvízu k Velkému mechovému jezírku anebo si vyšlápněte k rozhledně na Biskupské kupě.

Městské muzeum

Chloubou města je budova Staré pošty, nyní Městského muzea z roku 1698. Bohatě členěná fasáda s korintskými sloupy připomíná nizozemské vlivy. Čtěte více. Dnes nabízí muzeum následující expozice:

Zlaté valouny

Na obrázku vidíte slitek ze zlatinek ze sbírky zlatokopa Henryho. V okolí města byly však nalezeny i zlaté valouny. Nálezy zlatých valounů, zvláště větších, nebyly na Zlatohorsku zcela běžnou událostí. Přesto ale o nich máme zajímavé záznamy. Dosud nejúplnější přehled písemných zpráv o nalezených zlatých valounech zpracovali a uveřejnili Večeřová a Večeřa. Podařilo se jim nalézt zmínky a dílem i popis 17 kusů nalezených na Zlatohorsku v období mezi začátkem 16. a koncem 17. století. Přitom nejstarší zmínka pochází z roku 1549. Největší nalezené valouny pochází z tzv. Měkkých dolů, které těžily zlato v zlatonosných sedimentech mezi Zlatými Horami (dříve Zuckmantel), Ondřejovicemi a Glucholazy. Měkký důl v blízkosti Zlatých Hor, vyhloubený do hloubky 100 m, byl místem nálezu dvou valounů tak neobvyklých svou velikostí, že byly opakovaně zmiňovány v literatuře i v následujících staletích. Tak například F. Ens ve své knize z roku 1837 uvádí: Za Andrease Jerina (biskup v letech 1585 až 1596) bylo hornictví v největším rozkvětu. Poskytovalo železo, olovo, vitriol a dědičná štola (Erbstollen) na Starohoří (Althackelsberg) bohaté dary zlata, … Zde byl nalezen 14. srpna 1590 kus ryzího zlata vážící 3½ vratislavské libry, neboli 4 marky, 15 lotů vídeňské zlaté váhy, tehdejší hodnotu 355 ½ uherských florinů, nebo 675 florinů 27 krejcarů rýnských. Jiný kus, který byl vykopán 22. března 1591, vážil 9 marek vratislavských, neboli 6 marek 15 lotů vídeňských a měl hodnotu 456 ¾ florinů uherských, čili 867 florinů 49 krejcarů rýnských. Oba kusy byly jako vzácnost odeslány do vídeňského přírodovědného muzea (mineralogické sbírky) a těžařstvo se spokojilo s kresbou obou nálezů ve skutečné velikosti, které jsou s tímto popisem ještě dnes uloženy v městském archivu Cukmantlu.

Fontána na náměstí

V centru města se nachází nově rekontruovaná fontána.

Socha sv. Josefa

Tato barokní pískovcová socha před radnicí byla postavena v roce 1731. Iniciátorem postavení sochy byl starosta J. G. Vietz. Je to kvalitní sochařská práce slezské provenience, bohužel neznámého autora. Prostor kolem sochy byl původně chráněn kovovou ohrádkou. Byla restaurována v letech 1851 a v roce 1999. Jako nemovitá kulturní památka byla prohlášena v roce 1963.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Impozantní trojlodní stavba v barokním slohu se při pohledu od Jeseníku vypíná se svými třemi věžemi nad historickým jádrem města.Dějiny kostela sahají pravděpodobně do 60. let 13. století. První nepřímé zmínky o něm jsou z roku 1339 a opět z roku 1376 - 1377. Byl vybudován jako trojlodní stavba v raně gotickém slohu a postupně byly prováděny další přístavby. Po roce 1467 byl opevněn jako náhrada za zničení hradu Edelštejna. Z roku 1477 je zaznamenáno jméno prvního faráře: Johann Molitor (česky Mlynář). Nejstarší vizitační zprávy z konce 16. století píší, že kostel byl zasvěcen Panně Marii a sv. Valentinovi.Největší změny zaznamenala budova po požáru města 17. 7. 1699. Shořela střecha, 5 oltářů a varhany. Zvon byl požárem roztaven a kronika zaznamenává, že shořel i 400 let starý dřevěný krucifix. Poté byl kostel přestavěn v barokním slohu. Hrubá stavba byla dokončena ještě za faráře Balthasara Chrisostoma Hauschilda ( 1672-1702). Jeho nástupce Johann Anton Hoppe opravu v roce 1708 dokončil a vysvětil. Roku 1740 byla na severní straně presbytáře vystavěna J.I. Töpperem z Prudniku nová sakristie s oratoří. Nově opravený a vnitřně vybavený kostel byl roku 1748 vysvěcem vratislavským biskupem Philipem Gotthardem Schaffgotschem. Další stavební úpravou v historii kostela byla v roce 1780 stavba kruhovité kaple sv. Josefa na jižní straně boční lodi . Stavbu financoval svobodný pán a rodák z Jarnoltowka, Joseph von Peretzki. V kapli byl také pohřben. V roce 1945 dal farář Gerhard Schubert ostatky Josepha von Peretzkého vyzvednout a uložit do nového sarkofágu.

Hřbitov a hrobka Alberta Förstera

Dnešní hřbitov byl založen v roce 1897. V době svého vzniku byl tento hřbitov rozdělen na jednotlivá oddělení (rodinné hroby, oddělení pro děti, evangelíky, katolíky, Židy, bezvěrce, sebevrahy…). Ovšem nejstarší náhrobní deska je na východní zdi kostela a je datovaná 7. srpna 1649. Jedná se o náhrobní desku Johanna Zottmantela, řezníka a v letech 1630 – 1631 starosty města. Na kostelní zdi jsou umístěny další náhrobní desky, které patří důležitým osobám historie našeho města.

Samostatné foto

Měštanský dům naproti farnímu kostelu

Samostatné foto

Koncert na náměstí u kostelní ulice.

Samostatné foto

Další zajímavá budova.

Špitální kostel sv. Kříže

Kostel se nachází na severním konci města u státní silnice vedoucí do Polska. Dříve to bylo před Dolní bránou. Je vystavěn v barokním slohu s prvky tzv. slezského baroka.Na jeho místě stávala starší kaple, která byla postavena vedle městského špitálu zmiňovaného z roku 1552. Tuto kapli nechal postavit poštmistr a výběrčí daní Johann Georg Nentwig ze Zlatých Hor a je doložena z roku 1687. Vedle kaple byl v roce 1695 na ploše Dvorní zahrady založen nový hřbitov. Za prusko-rakouské války v letech 1740 - 1742 bylo město roku 1741 obsazeno pruským vojskem pod velením generála Schwerina a zapáleno. Shořelo na 300 domů i s touto kaplí.Nový kostel byl vybudován po skončení tzv. sedmileté války (1756 - 1763) v letech 1764 - 1768 a stál 2.347 tolarů a 33 grošů. Vysvětil jej 6. září 1772 biskup Philipp Gotthard Schaffgotsch. Kostel byl postaven z kamene a poprvé byl opravován v roce 1888. Roku 1857 a později i v roce 1906 byla kostelu vyměněna věžní hlavice.V roce 1864 byla ke kostelu směrem k městu přistavěna budova, která sloužila jako městská nemocnice a částečně jako útulek pro místní staré občany. Za děkana V. Braunera byl z farního kostela Nanebevzetí P. Marie přenesen do kostela sv. Kříže oltář, který byl vyroben Raimundem a Rafaelem Kutzerem z Horního Údolí.V roce 1738 byl naproti kostela přes cestu postaven chudobinec, který byl v roce 1899 zmodernizován. O provoz nemocnice, chudobince i kostela pečovaly až do roku 1945 řeholní sestry z řádu boromejek.V letech 1997 až 1999 uskutečnil farář M. Michna generální rekonstrukci exteriéru. Byl opraven krov, střecha, fasáda a vstupní dveře. Opravu financoval stát, římsko-katolická církev i město Zlaté Hory. V roce 2000 se započalo s opravou interiéru.

Sanatorium Edel

Pěkný výlet z centra Vás dovede k Sanatoriu Edel na jižním okraji města.

Poutní kostel Panny Marie Pomocné

Kostel se nachází na východním svahu lesy pokryté Příčné hory, jež je poznamenaná staletou hornickou činností, která se nám připomíná takřka na každém kroku. Ke kostelu se dostaneme odbočením ze státní silnice Zlaté Hory - Heřmanovice. Toto oblíbené slezské poutní místo má svou pohnutou historii. Jeho vznik je spojen s příběhem z doby 30. leté války.

Posvátná studánka

Občerstvení u Panny Marie Pomocné

Občerstvení u Panny Marie Pomocné

Kaple nad kostelem Panny Marie Pomocné

Kaple nad kostelem Panny Marie Pomocné stojí za malou vyházku od poutního kostela.