Boží muka po cestě od Malého Babylónu.
Osada Chlum v údolí Pstružného potoka nedaleko Hartmanic a sestává ze dvou nenavazujících sídelních útvarů: v údolí podél potoka Volšovky a silnice II/145 je roztažen Dolní Chlum, zatímco Horní Chlum je situován výše, na východním úbočí vrchu Na Větrníku (722 m).
Poutní místo Dobrá Voda. Za svůj vznik vděčí poustevníku Guntherovi (Vintířovi), který zde žil v posledních letech svého života. Ve středověku se osada nazývala Březnice. Svůj nový název získala na základě objevu pramene s "léčivou" vodou.
Dolní náměstí v Hartmanicích.
Dům sv. Vintíře nabízí jednu z dalších možností ubytování v Dobré Vodě.
Bývalý rodinný dům továrníka Blocha. Rodina Blochova vlastnila na Hartmanicku továrny vyrábějící od poloviny 19. století do roku 1938 zrcadla, stanioly, uzávěry lahví a další.
Vyhlídky z pláně pod Hadím vrchem i samotného vrchulo patří k nezapomenutelným zážitkům.
Hartmanice patří mezi nejstarší sídla v této části Šumavy, jež byla Kelty nazývána „Gabreta“. Obec je situována na příkrém svahu drsné horské planiny Šumavských plání pod úbočím Hamižné hory v nadmořské výšce 712 m. Původní osada vznikla na zemské stezce vedoucí z Bavorska do Čech v místech, kde se vybíralo clo. První jmenovitá zmínka o Hartmanicích je uváděna v roce 1219 ve spojitosti se jménem Petr z “Artmanic”, další písemná zmínka pochází z roku 1315. Od roku 1273 se Hartmanice rychle rozrůstaly a nabývaly na významu. Přispělo k tomu kutání zlata v zlatonosných žilách křemene v širém okolí. Hartmanice, mýtné místo na “české cestě”, zvané také Vintířova stezka příslušely k hornímu právu Kašperských Hor. V roce 1331 byly zapsány jako celní místo na “Guntherově” (Vintířově) stezce. V letech 1603-1848 patřily Hartmanice městu Sušici. Dne 15. 6. 1607 uděluje Rudolf II. na žád
Nejvyšší hora Hartmanicka Křemelná byla zároveň nejzápadnějším místem bývalého kašperskohorského zlatorudného revíru. Zlatonosná ruda se zde těžila povrchovým způsobem (pinky) nebo hlubinným způsobem.
Naše prohlídka začíná v Hartmanicích na horním náměstí.
Horská synagoga v Hartmanicích. Horská synagoga naproti budově základní školy byla zrekonstruována do původní podoby a v roce 2006 zpřístupněna veřejnosti. Původní stavba pochází z období kolem roku 1883. Více o historii synagogy.
Kašna a hotel Vintíř v centru města.
Obec Hořejší Těšov.
Barokní mlýn Žežulka pod Mochovem tzv. Sterzmühle. Barokní mlýn pod Mochovem Zděný mlýn číslo 10 z druhé poloviny 18. století s roubenou obytnou částí a s dřevěnou pavlačí se zachoval díky péči lidového malíře Václava Hrabánka, který v něm řadu let žil.
Informační centrum na spodní straně náměstí vám poskytne informace před výletem do okolí i přístup na internet. Informace o otvírací době a službách naleznete na stránkách IC Hartmanice
Ze silnice ponedlouhu odbočíme zpět na zelenou vedoucí kolem potoka Volšovka do lesa a dojdeme k jeskyni Peklo
Kaplička Nejsvětější Trojice na Zhůří byla postavená v roce 1999 vedle základů bývalého farního kostela na paměť vesnice a farní obce Zhůří.
Pod skálou (Vintířova skála) měl v 11. století poustevnu benediktinský mnich Vintíř, který se zúčastnil jednání mezi císařem Jindřichem III. a českým knížetem Břetislavem I.
Přírodní rezervace Kepelské mokřady byla vyhlášena v roce 1995, zaujímá rozlohu 68 ha. Jedná se o vrchovištní rašeliniště a podmáčené louky, na kterých se vyskytují kriticky ohrožené druhy orchidejovitých rostlin. Ze živočichů zde byl pozorován výskyt vzácného čolka horského. Rezervace chrání prameniště několika levostranných přítoků říčky Křemelné. Pramení zde také řeky Ostružná.
Oada Keply je dnes především zemědělskou usedlostí obhospořadující okolní pole a pastviny.
Kostel sv. Vintíře v Dobré Vodě. Jediný tohoto zasvěcení na světě, byl postaven v roce 1706 na místě dřevěné kaple, která zde podle archeologických nálezů stávala již v 11 století.
Dominantu obce tvoří pozdně gotický kostel svaté Kateřiny z 15. století, upravovaný v 16. století, pozdější barokní úpravy byly provedeny v 18. stol.
Královácký dvorec Busil (Kriegseisenhof). Jeden z posledních králováckých dvorců na Šumavě, podobně jako ostatní dvorce tohoto typu sloužil k ochraně českého území.
Cestou po žluté dojdeme ke kříži které symbolicky stráží udolí Peklo po pravé straně a vystoupáme kolem zámečku Karlov do bývalé osady Rovina.
Louky v okolí Staré Hutě na vás v dýchají pravou atmosférou Šumavy.
Rozcestí Malý Babylón.
Na kraji lesa nedaleko rozcestníku Stará Huť se otvírají první pohledy na meandry řeky Křemelné.
Po zelené dojdeme do Mochova. V těchto místech stála jedna z nejstarších šumavských skláren. Nyní je zde pouze několik rekreáčních chat. Roste zde několik mohutných modřínů chráněných státem.
Poblíž kostela sv. Vintíře v Dobré Vodě se od r. 1997 nachází Muzeum Dr. Šimona Adlera s židovskou a národopisnou expozicí. Muzeum je otevřeno od dubna do října od 9 do 17 hod. mimo pondělí. Adresa: Dobrá Voda 5, 342 01 Hartmanice Web: http://www.zcm.cz/objekty/muzeum-dr-simona-adlera
Městský úřad
Ochranářský koutek je spolu s malou naučnou stezkou, věnovanou zdejší přírodě, starým stezkám a historii zdejší těžby zlata.
V osadě Rovina svého času žila stovka obyvatel. V srpnu 2009 zde byl otevřen nový penzion.
Památník stojí na místě jednoho z posledních bojů na konci II. světové války. 5. května 1945 zde našlo smrt deset amerických vojáků 90. pěší divize, 17 Američanů bylo zraněno. V následném boji o Zhůří padlo 24 Němců, 76 bylo zajato, sedm domů shořelo a kostel přišel o střechu. V červenci 2000 byl na Zhůří odhalen žulový pomník se jmény padlých vojáků. Je to poslední z řady pomníků americké armádě v západních Čechách, avšak první věnovaný 90. pěší divizi 3. armády.
Památník padlým 1. světové války před městským úřadem.
Paštěcké louky a pastviny byly ještě v 50. letech bohatými botanickými lokalitami, rostla zde celá řada chráněných druhů rostlin.
Penzion hned vedle kostela vlastní umělkyně, která se stojí za výrobou skleněného oltáře. Na fotografiích:
Představení soukromého ubytování.
Penzion v bývalé osadě Rovina byl otevřen v srpnu 2009.
Dobrá Voda získala název podle pramene léčivé železité vody.
Na úpatí vrchu Hamižná, který je od roku 1995 přírodní rezervací, se nachází šumavský ochranářský koutek s malou naučnou stezkou vedenou na seznamu UNESCO.
Odpočinkový přístřešek ochrání i před letní přeháňkou.
Restaurace hotelu Vintíř.
Na horním náměstí pod čtyři sta let starou lípou stojí socha sv. Jana Nepomuckého a uprostřed náměstí kamenná kašna z první poloviny 19. století.
Rozcestník Stará Huť je významná křitovatka turistických tras a cyklotras. Končí zde případné zkrácení klasického okruhu Na Kochánovské kdy se po delším stoupání od Královského Dvorce Busil napojuji na delší trasu.
Dnešní majitelé královského dvorce se věnují ekologickému zemědělství a agroturistice. Kromě dnešnímu statku je zde také penzion a kemp.
Představení soukromého ubytování.
Umrlčí prkna u Kochánova z roku 1936 jsou posledními, která se z mnoha původně v terénu osazených dochovala. Dokládají velmi starý zvyk související s drsnou šumavskou zimou a izolovaností místních obyvatel.
V místech, kde dnes stojí usedlost Pustina, žil posledních pět let svého života (1040-1045) benediktinský mnich Vintíř. Z doby nedávné prosperity zde zbyly i pozůstatky kdysi krásných staveb.
Vintířova skála je výrazný žulový suk na vrcholu kopce Březník (1006 m). Ke skále vede odbočka zelené značky od rozcestníku zaniklé osady Pustina.
V údolí Křemelné stávala typická šumavská vesnice Zhůří (620 obyvatel). Bývalá farní obec Zhůří měla ještě v roce 1946 spolu s přilehlými osadami 1100 obyvatel. Tyto osady však musely ustoupit vojenskému prostoru a byly do roku 1957 zbořeny a odstraněny.
Základní škola v Hartmanicích.
Zámeček byl přistavěn v polovině 19. stol. k bývalému Pscheidlovu dvorci, dnešní podobu získal r. 1868.
Na místech, kde stávala obec Stodůlky se dnes nachází rozhlehlé pláně s výhledem na údolí řeky Křemelné.
Udolí Peklo kolem kolem potoka Volšovka v tzv. údolí Pstružného potoka. Údolí je predisponováno tektonickou linií podšumavského zlomu.
Železný kříž u odbočky k k Vintířově skále. Odtud budeme pokračovat po zelené značce a dojdeme až Vintířově skále a kapličce pod vrcholem Březníku (1006m).