Rejvíz je mezi horskými obcemi nejkrásnější perlou jesenických hor.

Leží uprostřed sametově zelených luk na náhorní rovině plné lesů, v nichž je mnoho jelení a srnčí zvěře, borůvek, brusinek a hub. Nadmořská výška blat se pohybuje od 731 do 804 m.n. m.

Základ obce tvoří krásná alej, podel které se na obou stranách nachází udržovaná lidová architektura.

Rejvíz je nejvýše položenou osadou ve Slezsku. Založení obce je datováno k roku 1768, kdy vratislavský biskup Schaffgotsch prodal pozemek na dnešním Starém Rejvízu Kajetánu Beerovi za účelem stavby poplužního dvora. Protože tudy vedla důležitá obchodní cesta, byl zde zakrátko zřízen hostinec. Po roce 1793 dochází k prodeji velkých biskupských pozemků za mírné ceny a vzniká tak mnoho nových kolonií. V rámci této kolonizace se rozšiřoval také Rejvíz. K tomuto rozvoji obce přispěla od počátku 19. století také těžba železné rudy pro rozšiřující se železárny v Ondřejovicích. Roku 1809 byl postaven kostel, fara a zanedlouho také škola. Po úpadku dolování železa v 2. polovině 19. století zde převládalo zemědělství.

Ke konci 19. století a na počátku 20. století s rozvojem turistiky se Rejvíz opět rozrůstal. Byl zřízen první haťový chodník k mechovému jezírku, oblíbeným cílem turistů se stala také zřícenina strážního hradu Koberštejna a hostinec U jezerního pastýře, kde majitel Brauner vyřezával do opěradel židlí portréty svých štamgastů. Na Starém Rejvíze u Josefových skal byla na počest stého jubilea rejvízského kostela zřízena Lurdská jeskyně. Významnou osobností místního kulturního a osvětového života byl v letech 1900 až 1938 farář Jeroným Pavlík. Z první světové války se domů nevrátilo 11 místních mužů. V roce 1929 byl na jejich počet postaven honosný válečný pomník. Jeho autorem je akademický sochař Engelbert Kaps ze Supíkovic. Před 2. světovou válkou plánovala čs. armáda v rámci opevnění hranic před nacistickým Německem vybudovat dělostřeleckou tvrz na hoře Orlík. Přípravné práce přerušila Mnichovská dohoda a z ubikací čs. vojska pod Orlíkem se po rozpoutání 2. světové války stal zajatecký tábor, kde byli vězněni převážně sovětští zajatci ukrajinské národnosti, kteří zde zemřeli na tyfus a podvýživu. Po 2. světové válce bylo v těchto místech zřízeno pietní místo, jež do dnešních dnů prošlo obměnami. Do roku 1964 byl Rejvíz samostatnou obcí, poté přechází pod správu města Zlatých Hor.

Rejvíz dnešních dnů je rájem turistů, jejichž potřebám se nabízí také několik restaurací a penzionů. Každým rokem v květnu se zde pořádá oficiální zahájení turistické sezóny zvané „Odemykání mechového jezírka.“ Oblast Velkého mechového jezírka je přírodní rezervací, k němuž vede naučná stezka. Stáří tohoto vrchovištního rašeliniště, jehož okolí je porostlé vzácnou flórou doby ledové se uvádí na 7 tisíc let.

Lidová architektura.

Ubytovací část Penzionu Rejvíz. V zahradě penzionu venkovní bazén.