Hrad patrně založil český panovník k ochraně blízkých zlatých dolů. Hrad se poprvé výslovně uvádí 2. září 1281, kdy ho drželi bratři Otta a Oldřich z Linavy. Ti odsud podnikali loupežné výpravy do vratislavského biskupství, proto byli vyzvání Mikulášem I. Opavským k vydání hradu. Mikulášův bratranec – vratislavský biskup Jindřich podnikl vůči Edelštejnu trestnou výpravu a hrad v dubnu 1285 dobyl. Poté dostal hrad do zástavy biskup jako náhradu škod způsobených předchozí posádkou hradu. Od roku 1339 byl hrad v majetku českého krále Jana Lucemburského, ale roku 1361 ho vrátil Karel IV. opavským knížatům. Roku 1440 dostal Edelštejn do zástavy opolský kníže Bolek V. zvaný Heretik, o pět let později hrad vyhořel. Kníže Bolek ho však nechal opravit a v roce 1465 ho postoupil Jiřímu z Poděbrad, který z Edelštejna vytvořil husitskou oporu proti katolickému Slezsku. Hrad byl však roku 1467 dobyt a pobořen vojenskou výpravou vratislavského biskupa. Od té doby již nebyl obnoven. V roce 1904 byla zřícenina odlesněna. Zároveň byla vybudována přístupová pěšina, kterou lemovaly lavičky. Edelštejn, CC BY-SA 4.0 Foto: Von Mundburg, 035 Jihovýchodní bašta, CC BY-SA 4.0
Dnešní hřbitov byl založen v roce 1897. V době svého vzniku byl tento hřbitov rozdělen na jednotlivá oddělení (rodinné hroby, oddělení pro děti, evangelíky, katolíky, Židy, bezvěrce, sebevrahy…). Ovšem nejstarší náhrobní deska je na východní zdi kostela a je datovaná 7. srpna 1649. Jedná se o náhrobní desku Johanna Zottmantela, řezníka a v letech 1630 – 1631 starosty města. Na kostelní zdi jsou umístěny další náhrobní desky, které patří důležitým osobám historie našeho města.
Kaple nad kostelem Panny Marie Pomocné stojí za malou vyházku od poutního kostela.
Kaple sv.Trojice u cesty do Heřmanovic, Sensenkapell, je postavena pozdně barokní kaple. Její historie sahá až do 17. století, kdy v roce 1633 řádil ve městě mor a oběti moru nesměly být pohřbívány na městském hřbitově, nýbrž daleko za branami města v místech kde stál morový sloup.
Impozantní trojlodní stavba v barokním slohu se při pohledu od Jeseníku vypíná se svými třemi věžemi nad historickým jádrem města.Dějiny kostela sahají pravděpodobně do 60. let 13. století. První nepřímé zmínky o něm jsou z roku 1339 a opět z roku 1376 - 1377. Byl vybudován jako trojlodní stavba v raně gotickém slohu a postupně byly prováděny další přístavby. Po roce 1467 byl opevněn jako náhrada za zničení hradu Edelštejna. Z roku 1477 je zaznamenáno jméno prvního faráře: Johann Molitor (česky Mlynář). Nejstarší vizitační zprávy z konce 16. století píší, že kostel byl zasvěcen Panně Marii a sv. Valentinovi.Největší změny zaznamenala budova po požáru města 17. 7. 1699. Shořela střecha, 5 oltářů a varhany. Zvon byl požárem roztaven a kronika zaznamenává, že shořel i 400 let starý dřevěný krucifix. Poté byl kostel přestavěn v barokním slohu. Hrubá stavba byla dokončena ještě za faráře Balthasara Chrisostoma Hauschilda ( 1672-1702). Jeho nástupce Johann Anton Hoppe opravu v roce 1708 dokončil a vysvětil. Roku 1740 byla na severní straně presbytáře vystavěna J.I. Töpperem z Prudniku nová sakristie s oratoří. Nově opravený a vnitřně vybavený kostel byl roku 1748 vysvěcem vratislavským biskupem Philipem Gotthardem Schaffgotschem. Další stavební úpravou v historii kostela byla v roce 1780 stavba kruhovité kaple sv. Josefa na jižní straně boční lodi . Stavbu financoval svobodný pán a rodák z Jarnoltowka, Joseph von Peretzki. V kapli byl také pohřben. V roce 1945 dal farář Gerhard Schubert ostatky Josepha von Peretzkého vyzvednout a uložit do nového sarkofágu.
Kostel Rejvíz a vlevo od něj muzem Tkalcovna.
Asi po 30 m po lesní cestě, se dostaneme se k zastavení křížové cesty, kterou budeme směrem k poutnímu kostelu Panny Marie Pomocné sledovat.
Kostel se nachází na východním svahu lesy pokryté Příčné hory, jež je poznamenaná staletou hornickou činností, která se nám připomíná takřka na každém kroku. Ke kostelu se dostaneme odbočením ze státní silnice Zlaté Hory - Heřmanovice. Toto oblíbené slezské poutní místo má svou pohnutou historii. Jeho vznik je spojen s příběhem z doby 30. leté války.
Starý hřbitov na Rejvízu.
Tato barokní pískovcová socha před radnicí byla postavena v roce 1731. Iniciátorem postavení sochy byl starosta J. G. Vietz. Je to kvalitní sochařská práce slezské provenience, bohužel neznámého autora. Prostor kolem sochy byl původně chráněn kovovou ohrádkou. Byla restaurována v letech 1851 a v roce 1999. Jako nemovitá kulturní památka byla prohlášena v roce 1963.
Kostel se nachází na severním konci města u státní silnice vedoucí do Polska. Dříve to bylo před Dolní bránou. Je vystavěn v barokním slohu s prvky tzv. slezského baroka.Na jeho místě stávala starší kaple, která byla postavena vedle městského špitálu zmiňovaného z roku 1552. Tuto kapli nechal postavit poštmistr a výběrčí daní Johann Georg Nentwig ze Zlatých Hor a je doložena z roku 1687. Vedle kaple byl v roce 1695 na ploše Dvorní zahrady založen nový hřbitov. Za prusko-rakouské války v letech 1740 - 1742 bylo město roku 1741 obsazeno pruským vojskem pod velením generála Schwerina a zapáleno. Shořelo na 300 domů i s touto kaplí.Nový kostel byl vybudován po skončení tzv. sedmileté války (1756 - 1763) v letech 1764 - 1768 a stál 2.347 tolarů a 33 grošů. Vysvětil jej 6. září 1772 biskup Philipp Gotthard Schaffgotsch. Kostel byl postaven z kamene a poprvé byl opravován v roce 1888. Roku 1857 a později i v roce 1906 byla kostelu vyměněna věžní hlavice.V roce 1864 byla ke kostelu směrem k městu přistavěna budova, která sloužila jako městská nemocnice a částečně jako útulek pro místní staré občany. Za děkana V. Braunera byl z farního kostela Nanebevzetí P. Marie přenesen do kostela sv. Kříže oltář, který byl vyroben Raimundem a Rafaelem Kutzerem z Horního Údolí.V roce 1738 byl naproti kostela přes cestu postaven chudobinec, který byl v roce 1899 zmodernizován. O provoz nemocnice, chudobince i kostela pečovaly až do roku 1945 řeholní sestry z řádu boromejek.V letech 1997 až 1999 uskutečnil farář M. Michna generální rekonstrukci exteriéru. Byl opraven krov, střecha, fasáda a vstupní dveře. Opravu financoval stát, římsko-katolická církev i město Zlaté Hory. V roce 2000 se započalo s opravou interiéru.