Zastav se poutníče a naber nových sil v kraji, kde dodnes vládnou síly tajemna, kde v hlubokých lesích za jasných večerů můžeš potkat nadpřirozené bytosti a ve starých uličkách doznívá dupot koní a řinčení zbraní. Malebné městečko, ležící v místech, kde severní svahy Rychlebských hor přecházejí do úrodné roviny Vidnavské nížiny směrem na severovýchod k polské řece Nise. Název města je slovanského původu a je odvozen od javoru, resp. od přídavného jména javorný, tj. javorový les, vrch a podobně.
Město je sice výslovně uvedeno v historických pramenech k roku 1291, ale zcela nepochybně vzniklo alespoň o několik desítek let dříve. Největším bohatstvím Javorníku jsou i dnes jeho historické a kulturní památky. K největší dominantě Javorníku bezesporu patří zámek Jánský Vrch (336 m).
Za biskupa Jana Thurzy se přímo pod zámkem a v bezprostředním okolí začala těžit stříbrná a také železná ruda, vznikla zde i hornická osada, byla postavena huť i hamr. Pro Javorník to znamenalo sice rozkvět, ale jenom dočasný, do konce 16. století. V roce 1549 se Javorník dočkal udělení městských privilegií, včetně možnosti vlastních cechů, trhů a samosprávy. Z této doby je také první zpráva o zdejší škole, která ve skutečnosti byla mnohem starší. V roce 1576 postihl město velký požár..
K novému rozkvětu došlo až v 18. století, zejména v letech 1725-26, kdy byly ve městě postaveny kostel, fara, škola a radnice (stará radnice byla přebudována na pivovar). Zdejší fara se stala od roku 1733 zároveň sídlem arcikněžství.
V roce 1825 přišla pohroma v podobě velkého požáru, který ve městě zničil 104 domů, včetně radnice, fary, částečně i farního kostela, vrchnostenského úřadu, panského dvora a také největší textilní manufaktury, která zde působila již od roku 1760. V roce 1833 zde sice byla postavena vápenka, o něco později i velké bělidlo, ale počet tkalcovských a soukenických mistrů ve městě stále klesal.
Nejvýznamnější institucí v místě bylo i nadále komorní ředitelství. Průmysl se v Javorníku nerozvinul, i když v okolí se určitou dobu po roce 1848 dolovala arzénová a také olověná i stříbrná ruda. Od konce 19. století (1897) byl sice Javorník spojen s ostatními světem lokální železnicí a vznikaly zde různé menší podniky a živnosti (např. kartonážka), ale ty většinou sloužily jenom potřebám města a okolí (např. městská plynárna); městský a panský pivovar naopak zanikly.
Podstatné změny k lepšímu se bohužel Javorník nedočkal ani po roce 1945. Po odsunu německého obyvatelstva se sem sice nastěhovalo dost českých lidí, ale většina dosavadních hospodářských a společenských svazků byla zpřetrhána. Majetek vratislavského arcibiskupství byl konfiskován až po roce 1948 a lesy byly rozděleny mezi různé státní lesní závody, z nichž jeden byl přímo v Javorníku. V Javorníku nakonec nezůstal žádný větší podnik, určitou náhradou měla být výroba kovového nabytku a plyšových hraček. Velké plány byly spojeny s geologickým průzkumem a s perspektivami dolování uranové rudy, což přineslo městu i některé finance, ale původní rozmach se brzy zúžil na minimum. Nakonec zde byl, spíše ze sociálních důvodů, vybudován elektrotechnický závod bývalého národního podniku MEZ Postřelmov, ale ten nenašel v nových podmínkách uplatnění a byl zastaven.
Co nabídnout nám má i okolí města. Ať už na kole a nebo pěšky. Pro milovníky cykloturistiky jsou vybudovány nové cyklotrasy, nejen regionálního charakteru, ale i přeshraniční česko-polská cyklotrasa. Vyznavači pěší turistiky mohou využít dobře značených turistických tras, které je zavedou ke zříceninám hradu Rychleby. V hluboce zaříznutém údolí Račího potoka se nachází skalní útvar Čertovy kazatelny.
Zimní rekreace nabízí možnost výletů v Rychlebských horách, pro méně náročné lyžaře jízdu na běžkách, krytý bazen. Můžete si také prohlédnout reportáž toulavé kamery o Javorníku.