Kolem mlýnů do Jemnice

Moravská Dyje

Moravská Dyje pramení asi 4 km jihovýchodně od Třeště ve výšce 635 m n. m. Teče jižním směrem, protéká okolo Telče a Dačicemi, v Písečném opouští ČR a na území Rakouska se u Raabsu spojuje s rakouskou Dyjí (Thaya), aby se mohla u Drosendorfu opět vrátit do Čech a pokračovat na Moravu. Její tok je dlouhý 68 km a odvodňuje území o rozloze 630 km2. Moravská Dyje je jako přírodní památka součástí naučné stezky, která propojuje přírodní zajímavosti v Dačicích a blízkém okolí. Informační tabule vztahující se k řece a popisující místo a výčet významných živočichů a rostlin, které se zde vyskytují, se nachází na místě zvaném Valcha. Přístřešek s lavičkou a stolkem poslouží ke krátkému odpočinku, občerstvení nebo jako úkryt před nepřízní počasí.

Frelův mlýn

První zmínka o Frelově mlýnu je ze 17. století. Od roku 1653 do roku 1799 se zde střídali mlynáři z rodu Frölichů (pouze jméno se trochu měnilo z Frölich na Freylych a na Jakub Frola, poslední mlynář z tohoto rodu). Od pol. 19. století je majitelem mlýna rodina Šantrůčkova a od r. 1930 rodina Peckova. V té době mlýn ukončil svou činnost.

Hejbalův mlýn

První zmínka o Hejbalovu mlýnu (také Illův) je z r. 1656. V 17. století zde až do konce 18. století působil rod mlynářů jménem Heybal (prvním byl Matěj Heybal). Koncem 18. století zde začíná působit Matěj Ille. Illeové byli rozvětvený mlynářský rod, který působil na mnoha mlýnech v okolí Dačic. V r. 1868 se majitelkou mlýna stala Marie Karpíšková. Její dcera si vzala za muže Františka Ille, syna mlynáře Lea Ille z Řečice, a tak se na mlýn vrací jméno Ille. Činnost mlýna ustala za 2. světové války.

Spálený mlýn

Spálený mlýn (také Hadermühle, Hadrův nebo Hardův). První písemná zmínka je z r. 1369. Na přelomu 16. a 17. století byl majitelem mlýna Štěpán Seidl s chotí Sabinou. Pozdějšími majiteli mlýna byl Antonín Ellinger, Ondřej Králík a Boleslav Králík. V roce 1930 mlýn vyhořel. další majitelkou byla Hana Navrátilová, která zde nechala v roce 1932 nainstalovat turbínu. Do roku 1938 zde pracovala pila pod vedením Josefa Bečky. Tímto rokem činnost mlýna končí. Další majitelé, manželé Kaukušovi (získali ho na základě „přídělové listiny“), prodali mlýn v r. 2004 soukromé společnosti, která se snaží o jeho citlivou rekonstrukci a též o rozvoj regionu (zejména v oblasti turistického ruchu). Můžete se občerstvit v útulné Hospůdce U splavu (v létě otevřeno denně!), odpočinout si na venkovní terase s kouzelným výhledem na splav, či se přímo po splavu projít. Kontakt: tel: +420 777 197 151, e-mail: mail@vnorovice.cz, www.vnorovice.cz

Velfův mlýn

První zmínka Velfově mlýně je z roku 1627. V 18. století zde působil jako mlynář Simon Seidl (syn Štefana a Sabiny Seidlových z Hadermühle - Spáleného mlýna). V roce 1898 mlýn vyhořel a v roce 1904 jej získala Anna Marie Wölflová. Ta již mlýn neprovozovala, ale spolu s manželem zde bydleli a živili se zemědělstvím.

Loucký mlýn

Loucký mlýn patří k nejstarším. Písemná zpráva o něm pochází již z r. 1190, kdy jej kníže Konrád II. Ota, zvaný Český, daroval Premonstrátům v Louce u Znojma. Na tomto místě stával mlýn již před rokem 1190. Před r. 1615 jej klášter prodal majiteli panství Staré Hobzí Jindřichu Zahrádeckému ze Zahrádek. Mlýn byl pak až do roku 1798 provozován pachtýři. Poté jej koupil Johann Seidl a až do roku 1901 zde působil rod mlynářů Seidlů. V tomtéž roce mlýn vyhořel. V roce 1905 získává spáleniště Albert Šulák a ten jej ihned prodává Antonínu Šulákovi. Ten postavil mlýn nový. V roce 1910 jej kupují manželé Josef a Marie Langovi, ale již v roce 1911 jej kupují manželé Josef a Františka Coufalovi. Historie mlýna končí rokem 1952, kdy byl zrušen.

Staré Hobzí

Na místě románského kostela z konce 12. století stojí kostel Nanebevzetí P. Marie, dříve sv. Ondřeje. Na místě bývalé tvrze uváděné poprvé r. 1385 stojí barokní dvoupatrový zámek, trojkřídlá budova obklopující ze tří stran tzv. čestný dvůr. Jde o původně renesanční stavbu přestavěnou do dnešní podoby v letech 1726 - 1733 za Deblínů. V jihozápadní části přízemí je zámecká kaple sv. Tomáše s freskou Korunování P. Marie na klenbě. Západně od zámku se rozprostírá anglický park. Zámek je nyní v soukromém vlastnictví a prochází nákladnou rekonstrukcí.

Pohádková stezka aneb putování malého Človíčete

Pohádková stezka dlouhá 4 km je vhodná především pro školní děti, vede lesem a je značena šipkami. Začíná v obci Panenská za dětským hřištěm a zahrnuje 11 zastavení s informační tabulí, lavičkou a dřevěnou pohádkovou postavou. Na tabuli je vždy uveden pohádkový příběh a soutěžní úkol pro děti.

Jemnice

Jemnice je moravské město, které zažilo největší rozkvět ve středověku, kdy bylo královským horním městem. Důvodem založení města v roce 1226 bylo hornictví – jamníci (= horníci, odtud název Jemnice) zde dolovali v primitivních jamách stříbro, olovo a zlato. Mělo i strategický význam, proto bylo opevněno, aby bránilo jižní hranici proti nepříteli. Díky tomu odolalo obléhání husitů v r. 1422. Hradby však nedokázaly ubránit obyvatele před uherskými vojsky krále Matyáše v roce 1468. Město bylo Uhry vypáleno a vyrabováno. Hlavní dominantou města je kostel sv. Stanislava se štíhlou věží, která svítí daleko do kraje. Jako první vítá návštěvníky z celého okolí její elegantní silueta. Kostel sv.Stanislava byl založen v polovině 14. století.

Turistické informační centrum Jemnice

Kontakt: Turistické informační centrum, Husova 2, 675 31 Jemnice, tel: +420 721 508 737 e-mail: tic@mesto-jemnice.cz, www.mesto-jemnice.cz

Zámek Jemnice

Původní hrad ze 13. století byl přestavěn na zámek, který byl po revoluci dlouho nevyužit, nyní se zde nachází vojenské muzeum. Více informací na http://www.cyriaci.com/

zámecký park

Okolí zámku tvoří samostatný parkový celek. Tato část spolu s jižní strání pod hradbami, zabírá 4,4 ha. Nejstarší doklady o existenci zámecké zahrady pochází z roku 1665. Současnou podobu v duchu anglického stylu získal park ve druhé polovině 19. století.

Kostel sv. Víta

Východně od města, uprostřed nové zástavby stojí gotický kostel sv. Víta, obklopený lipovým hájem. Kostel sv.Víta patřil k františkánskému klášteru, který roku 1455 založili bratři Albrecht, Hynek a Štěpán z Lichtenburka.

Hradby v Jemnici

Ve městě se dochovaly hradby se třemi baštami a dvěma barbakány.

Židovský hřbitov v Jemnici

Židovský hřbitov v Jemnici patří k nejstarším pohřebištím na Moravě - nejstarší náhrobky pochází ze 17. století, poslední ze začátku 2. sv. války.

Budíškovice

Budíškovice leží pod horou Bába (665 m n. m.), začíná zde Českomoravská vrchovina. Dominantou obce je barokní zámek z konce 17. století, který v současnosti slouží jako domov seniorů. Uprostřed nádvoří zámku se nachází šestiboká kamenná kašna.

Kostel sv. Jana Křtitele

Kostel sv. Jana Křtitele v Bílkově (místní část Dačic) byl původně opevněným středověkým kostelem. V minulosti se v Bílkově nacházel také hrad založený ve 13. století. Sňatkem Kláry z Bílkova s Oldřichem z Hradce se dostal do rukou pánů z Hradce. V husitském období nebyl rod pánů z Hradce jednotný. V r. 1424 seděl na Bílkově Menhart z Hradce. Jeho hrad však dobyl a zničil r. 1444 Hynek Ptáček z Pirkštejna, manžel Anny z Hradce. Sídlo vrchnosti se z Bílkova poté přesunulo do Dačic. R. 1459 byl zbořený hrad Bílkov se vsí spolu s Dačicemi a dalšími vesnicemi prodán Volfgangu Krajířovi z Krajku. Dnes je část hradního areálu zastavěna, nepatrné zbytky zdiva jsou na dvoře domu čp. 63 a na svahu vedle sousedních domů.