Klasicistní měšťanský dům s průjezdem do dvora vznikl na místě dvou historických objektů v první čtvrtině 19. století. Průčelí domu je nebarokní se secesními prvky a voluntovými štíty. Roku 1938 daroval tehdejší majitel domu JUDr. Adolf Zahradník tento dům městu za účelem zřízení muzea. Městské muzeum využívá tuto budovu dodnes. V roce 2014 byla dokončena a otevřena nová expozice, ktrá dostala zvláštní ocenění GLORIA MUSAEALIS.
Větrov.
Ulice Větrov na ostrohu nad říčkou Smutná.
V 16. století nechal Petr Vok z Rožmberka přestavět původně gotický hrad na své hlavní, nejmilejší a tehdy ještě mládenecké sídlo, reprezentativní renesanční zámek, kde se také později (14. února 1580) Petr Vok oženil s Kateřinou z Ludanic. Po smrti staršího bratra Viléma z Rožmberka, zdědil Petr Vok celé rožmberské panství (do kterého náležela i Bechyně), avšak Vok nezdědil „pouze“ rožmberské panství, ale i dluhy po bratrovi Vilémovi. Proto nedobrovolně obětoval v roce 1596 Bechyni rodu Šternberků, aby smazal dluhy. Po Šternbercích vlastnil zámek téměř dvě staletí rod Paarů.
Stále po červené..
Na konci 19. století stála na soutoku Lužnice a Smutné dřevěná lávka. Později byla nahrazená pontonovým dřevěným mostem, který v roce 1929 nahradil ocelový most.geot
Řeka Lužnice protékající městem dává Behyni nezaměnitelný charakter. Lužnice patří u vodáků k oblíbeným českým řekám pro rekreační kanoistiku, zejména v úseku "rychlejší vody" od Tábora k Bechyni.
Bývalá strážní věž, která umožňovala dokonalý přehled o provozu na řece Lužnici je tradičně zvaná jako hláska, nebo tzv. katovna.
Dolní mlýn v Zářečí.
Na hostinci pod skalou jsou jako vzpomínka na povodeňe v Zářečí zobrazeny úrovně vody posledních povodní v roce 2002 nebo 2013.
Čtvrť Zářečí. Zde jižně pod hradem, byla původně zřízena panská lázeň. Již v 16. století tu bydleli v 10 dřevěných domcích místní řemeslníci - hrnčíři a kamnáři. V roce 1875 zde Paarové založili keramickou továrnu. I dnes zde najdeme keramické dílny. Zářečí zdobí barokní socha sv. jana Nepomuckého od Jiřího Pacáka, umístěna při oblouku silnice v horní části zástavby.
Bývalé dolní lázně podle historických pramenů jsou zmiňovány již kolem roku 1324, kdy Oldřich Pluh z Rabštejna, podkoří království českého si založil mimo hradby města lázeń se zahradou a mlýn. Tato stavba sloužila po staletí střídavě jak lázeň, hostinec nebo šenk. Možná i služby krásných lazebnic mimo dosah ctihodných měšťanek není možno vyloučit.
Ve svahu nad zářečskými schody je umístěna zděná kaplička. Někteří pamětníci tvrdí, že zde vedla pěšinka k Zámku.
Místo, kde se nachází dnešní bechyňský klášter, nazýváno také kamenný ostrov, bylo osídleno už dlouho předtím, než se sem nastěhoval řád bratrů františkánů. Z archeologických průzkumů vyplývá, že již cca v 7. století našeho letopočtu bylo osídleno starými Slovany. V prostorách dnešní rajské zahrady bylo při archeologických průzkumech přibližně 1 metr pod povrchem nalezeno ohniště z této doby. Klášterní komplex se zde nachází od konce 13. století, kdy jeho výstavba započala založením původního kostela (1281). Poté stavba pokračovala dostavbou ambitu a o tři roky později (1284) byli na místo povoláni první příslušníci řádu františkánů. Původní klášter byla pravděpodobně roubená budova s kamennou podezdívkou. Komplex byl ale během husitských válek (1422) zničen a vydrancován.
Klášterní zahrady jsou velmi zajímavým a u nás dnes již vzácným dokladem historického vývoje zahradní architektury – po komunistickém vyplenění klášterů v padesátých letech 20. století řada z nich zanikla. Středověký pojem hortus conclusus označoval uzavřenou zahradu, která byla metaforou ráje – byla proto oddělena od okolního hříšného světa zdí, budovou kláštera nebo hradbami. V jejím středu se často nacházel vodní prvek, nejčastěji fontána, tady se také křížily cesty. Součástí klášterní zahrady byla obvykle zahrada lékařská (hortus medicus), mniši ale pěstovali i rostliny užitkové (zeleninu, ovoce) a dokonce i okrasné. Klášterní zahrada plnila samozřejmě také funkci kontemplační, sloužila mnichům k modlitbě a rozjímání.
Vila Elektra. Kubistická vila byla postavena na samé hraně lužnického údolí v roce 1911 podle projektu arch. Antonína Belady těsně za středověkou městskou branou. Z hojně navštěvovaného příjemného hotelu s terasovitou zahradou, mezi jehož hosty patřil i hudební skladatel Vítězslav Novák, se po znárodnění stal nejprve internátní domov mládeže zdejší keramické školy, později byl objekt využit jako Domov pionýrů a mládeže. Roku 1990 byl dům v restituci navrácen původním majitelům a více jak 10 let chátral. Díky ný¨áročné a citlivé rekonstrukci s využitím veškeré dobové dokumentace bylo vile navráceno původní kouzlo počátku minulého století.
V roce 1939 nechal Ing. arch. Zdeněk Pštross postavit naproti vchodu do klášterní zahrady reprezentativní vilu pro svou manželku Františku. Přestože se především v teoretické rovině věnoval východní antické architektuře, v jeho bechyňském sídle se viditelně odrážejí motivy gotického a renesančního stavitelství - lomený oblouk rámování velkého okna, krakorce, rozšiřující plochu prvního patra, kamenná bosáž přízemí, mohutné zábradlí v horní části budovy, připomínající renesanční arkády, i atika severního průčelí. V dominantní poloze na rohovém opěráku je umístěna pískovcová plastika madony s dítětem jako myšlenkové završení celé stavby.
Široká ulice - židovská ulice s původní synagogou.
V bývalé židovské synagoze dnes sídlí muzeum turistiky. V muzeu jsou vystaveny předměty a informační panely dokumentující vývoj turistiky v českých zemích i v Evropě. Hlavní část expozice je věnována Klubu českých turistů, její historii, činnosti, objektům a významným osobnostem.
Základní škola Františka Křižíka. Původní budova školy byla postavena na pozemku v Libušině ulici 1896 jako jednopatrová budova. Roku 1922 je rozhodnuto o zvětšení stávající školy, projektem byl pověřen architekt urbanisticky ojedinělé kolonie rodinných domků v Křižíkově vilové čtvrti František Vahala.Škola byla slavnostně otevřena 1928 a od té doby věrně slouží svému poslání.
Křižíkova vilová čtvrť.
Vila Liduška. JUDr. Petr Ciril Nesý, vynikající právník a bechyňský rodák nechal postavit krásnou vilu nad Lužnicí s pohádkovým výhledem a pojmenoval ji po své ženě "Liduška".
Bývalá vodárna. - umístit na mapě
geotrips:place_name:
Schody k lázeňskému komplexu do ulice Lázeňské. Byly to schody krásné, prostorné, moderní, prostě práce vynikajícího urbanisty architekta františka Vahaly, autora celé křižíkovy čtvrti. Vznikly v roce 1932.
Lázeňský dům - secesní vila Božena.
Lázeňský dům Jana. Funkcionalistická stavba od architekta Jana Chomutovského. Stavba nové jídelny započala v letech 1930 - 31. Stavba to byla revoluční, vrchol modernosti v "malé" Bechyni vzbudila velký rozruch. Chomutovský rád stavěl terasy a prostory s výhledem do zeleně a tak z jižní strany jídelny byla otevřená letní terasa pod kaštany. Celá stavba je situována tak, aby vnitřní prostory byly prosvětleny přirozeným světlem. Různými přestavbymi se vzhled budovy změnil, ale stále se najde někdo, komu Jana připomíná Barandovské terrasy v Praze či jejich vzor restaurant Cllif House v san Franciscu.
Lázeňský dům Libuše. Historie lázeňské péče v Bechyni sahá hluboko do historie. První zmínky o péči o tělesné zdraví se datují snad již od období středověku. konkrétnější údaje se objevují až v 17. století. Roku 1727 provedl lékárník Frey z Jindřichova Hradce rozbor vody obou tehdy existujících pramenů - Karlova a Mariánského a doporučil je k pití i koupelím. Prameny bohužel postupně slábly a počátkem 20. století zanikly úplně. První dřevěné lázeňské budovy z 18. století zničil požár v roce 1859, majitel však ihned provedl jejich obnovení. Lázně pak často střídaly majitele, výraznou proměnou a rozšířením prošly na počátku 20. století, kdy jejich majitelem byl lékař Emil Schusswohl a kdy byly vybudovány nové hrázděné domy Šárka a Libuše i secesní vila Božena.
Lázeňský dům Olga. Nový hotelový dům Olga (v projektové dokumentaci pod názvem Helena) se začíná stavět v srpnu r. 2001 a v květnu r. 2003 jsou uvítáni první lázeňští hosté. Změna pojmenování hotelu jménem Olga je na památku maminky majitelů rodiny Krátkých, paní Olgy.
Restaurace U Draka
Keramická škola Bechyně.
Libušina ulice dnes.
Vila Vlasta a Přemyslovka na Libušině třídě patří k architektonickým památkám z počátku 20. století. Na žádost majitele velké pekárny na Arbesově náměstí v Praze Vendelína Máchy byly v letech 1900 - 1902 projektovány architektem Janem Kotěrou jako secesní letní sídlo. Vila Vlasta představuje Kotěrovo dílo nejvíce poučené anglickou vilovou architekturou. O vymoženostech anglického bydlení měl nejvíce přesvědčit interiér vily. Intelektuálním schůzkám měla sloužit především velká knihovna v přízemí Kotěrovy přístavby: rozlehlý, pilíři členěný prostor s krbem ve výklenku. Areál s oběma objekty byl dlouhou dobu využíván jako mateřská školka. Dnes lázeňské a léčebné domy JUPITER.
Vila Přemyslovka - lázně JUPITER.
Kostel sv. Michala. Hřbitovní kostel před severní městskou hradbou nechal postavit v letech 1667 - 1670 Jan Norbert ze Šternberka. Stavba je historiky architektury ceněna jako jedna z prvních barokních centrál, tedy staveb s centrálním půdorysem s prodlouženou hlavní osou. Po stranách kostela se v hřbitovní zdi nacházejí dva vstupy na přilehlý hřbitov. Na hřbitově, který již od roku 1966 neslouží k pohřbívání, může návštěvník vidět množství zajímavých kamenných náhrobků, upoutá ale především pestrá škála litinových křížů. Své poslední místo odpočinku zde nalezly celé generace občanů města i okolí. Mezi nimi najde návštěvník např. hrob předčasně zemřelého nadějného grafika Rudolfa Krajce či sestry Karla Havlíčka Borovského.
K dalším zajímavostem města patří i severozápadně od náměstí se nacházející tzv. "Kozí plácek", který si dodnes zachoval nezaměnitelný ráz "staré Bechyně".
Soukenická ulice.
Dům pošty č.p. 147 zaujme neoklasicistním průčelím s figurálními sgrafity mezi okny prvního patra. Až do roku 1880 jsou zde vedeny dva domy, po tomto roce je majitel polního hospodářství spojuje v jeden. Dům obýval bývalý starosta Bechyně pan Plaňanský, který jej prodal obci a v roce 1924 se v patře otevírá Městská spořitelna, v přízemí je umístněna pošta..
Kostel sv. Matěje v Bechyni. Kostel pochází ze 13. století, byl několikrát přestavován, nejvýznamněji v pozdní gotice a počátkem 17 století, kdY byla mj. zvýšena věž, přiléhající k severní stěně kostela. Později byl barokně upraven štít nad presbytářem a věž získala charakteristickou plechovou helmici. Z mobiliáře kostela zaujme cínová křtitelnice z roku 1555 či obraz Klanění tří králů z první čtvrtiny 17. stol., připisovaný holandskému malíři Cornelii de Vos. Kolem kostela se v raném novověku rozkládal hřbitov.