Bechyně náměstí

Samostatné foto

Přijměte pozvání k prohlídce zajímavých domů památkové zóny náměstí města Bechyně, kterým je věnovaná samostatná trasa průvodce.

Jihočeské město Bechyně leží v malebné lesnaté krajině na soutoku řeky Lužnice a říčky Smutné, cca 20 km od Tábora. Bechyně byla založena Janem Lucemburským kolem roku 1323, nejvýznamnější majitelé Bechyně byli Šternberkové, na které upomínají náhrobní kameny v klášterním kostele. Nyní má asi 6 000 obyvatel a je proslulá zejména lázeňstvím a výrobou keramiky.

Městské muzeum Bechyně

Klasicistní měšťanský dům s průjezdem do dvora vznikl na místě dvou historických objektů v první čtvrtině 19. století. Průčelí domu je nebarokní se secesními prvky a voluntovými štíty. Roku 1938 daroval tehdejší majitel domu JUDr. Adolf Zahradník tento dům městu za účelem zřízení muzea. Městské muzeum využívá tuto budovu dodnes. V roce 2014 byla dokončena a otevřena nová expozice, ktrá dostala zvláštní ocenění GLORIA MUSAEALIS.

Městské informační centrum Bechyně

Městské informační centrum naleznete v Bechyni na náměstí T.G.Masaryka, v budově Městského muzea. Informační centrum nabízí mimo základních služeb (poskytování informací, prodej map, ...) také prodej vstupenek na kulturní a společenské akce pořádané Kulturním střediskem města Bechyně.

Alšova jihočeská galerie

Alšova jihočeská galerie. V budovách původně zámeckého pivovaru sídlí expozice keramiky Alšovy jihočeské galerie.

Obřadní síň Bechyně dům Walovský

Obřadní síň. č.p. 134, k roku 1787 dům Walovský. Jedná se o jednopatrový nárožní klasicistní objekt z první čtvrtiny 19. století. Nebarokní průčelí z osmdesátých let 19. století je architektonicky členěno okrajovou bosáží, trojúhelníkovými a segmentovými supraportami. K památkovým hodnotám, patří kromě průčelí s architektonicky členěnou fasádou i klenuté prostory části přízemí, průjezdu a sklepa, fabionová stropní zrcadla v prvním patře, vjezdová vrata a vnitřní dveře. V roce 1925 zde byla kancelář Občanské záložny v Táboře, filiálka Bechyně, po adaptaci v roce 1988 zde byla zřízena oddací síň města.

Paarovský dům

Paarovský dům č.p.131 byl k roku 1787 je veden jako dům Tomášovský. Nárožní měšťanský dům vznikl v roce 1904 na místě staršího objektu - vyhlášené hospody paní Simotové, podle projektu Františka Páva a A. Kordy v historizujícím nebarokním slohu. Fasáda je bohatě zdobena štukovými dekoracemi. K hodnotě domu přispívají truhlářské výrobky – vstupní dveře, vnitřní výplně dveří uvnitř. v roce 1836 je v domě zřízena sběrna dopisů pro Tábor,souvislost můžeme hledat ve skutečnosti , že knížecí rod Paarů se výrazně podílel na organizaci rakouského poštovnictví na našem území v 17. - 19. století. Další zajímavostí může být, že v domě bydlel Arnošt Chleborád, řídící učitel, autor knihy „Popis okresu Bechyňského“ (první ucelené dílo o historii o současnosti tohoto města).

Zámek Bechyně

V 16. století nechal Petr Vok z Rožmberka přestavět původně gotický hrad na své hlavní, nejmilejší a tehdy ještě mládenecké sídlo, reprezentativní renesanční zámek, kde se také později (14. února 1580) Petr Vok oženil s Kateřinou z Ludanic. Po smrti staršího bratra Viléma z Rožmberka, zdědil Petr Vok celé rožmberské panství (do kterého náležela i Bechyně), avšak Vok nezdědil „pouze“ rožmberské panství, ale i dluhy po bratrovi Vilémovi. Proto nedobrovolně obětoval v roce 1596 Bechyni rodu Šternberků, aby smazal dluhy. Po Šternbercích vlastnil zámek téměř dvě staletí rod Paarů.

Muzeum Vladimíra Preclíka

V zámeckém parku je během července a srpna veřejnosti zpřístupněna sýpka, která od roku 1998 slouží jako Muzeum Vladimíra Preclíka. Pozdně gotická budova s překrásnými ukázkami tesařského umění nabízí expozice na ploše cca 1500 metrů čtverečních v 5 podlažích Expozice tvoří přes 100 děl Prof. ak. Sochaře Vladimíra Preclíka instalovaných ve čtyřech podlažích. Vladimír Preclík, byl sochař, malíř a spisovatel, narodil se 23.5. 1929 v Hradci Králové. Od roku 1982 se zabýval intenzivně literaturou. Mimo jiné byl členem českého centra mezinárodního PEN klubu. V roce 1990 byl jmenován vysokoškolským profesorem sochařství a do roku 1997 byl děkanem Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Zemřel 3. dubna 2008 v Praze. Expozice Vladimíra Preclíka jsou průřezem jeho téměř padesátiletou tvorbou. Jedinečná ukázka vývoje této přední osobnosti současného českého sochařství nemá v České republice obdoby. V muzeu naleznete: dokumentaci o Vladimírovi Preclíkovi, portréty z cyklu Česká avantgarda (Nezval, Čapek, Werich, Zrzavý ad.), ukázky malířské tvorby sochaře, kovové plastiky z 90. let, soubor dřevěných příběhů v láhvích "Čtyřiapadesát týdnů dobrého roku", komorní dřevěné plastiky a rozměrná díla různých období ("Bojím se létat", "Posel z Helsinek", "Morový sloup" aj.)

Zámecká jízdárna Bechyně

Zámecká jízdárna. Roku 1776 byla na předhradí postavena paarovská jízdárna.

Městský úřad Bechyně

Městský úřad Bechyně. č.p. 2 do roku 1787 známý jako měšťanský dům Lebedovský. S koncem sedmileté války( rok 1763) byl v domě uváděn v pravé přízemní části hostinec, v levé části vojenská strážnice a stáje. Hostinec byl v domě až do roku 1850 a říkali tam „u Sloupu“, do roku 1890 byl do objektu umístěn berní úřad.Jednopatrový objekt s pozdně klasicistním symetrickým průčelím. Budova gotického původu byla radikálně přestavěna v renesanci, kdy byla rozšířena o loubí. Dispozice domu je nápadně podobná Bílému zvonu - č. p. 8. V Dalších přestavbách - barokní a klasicistní - bylo loubí zaklenuto. V dnešním půdorysném rozsahu existovala budova již v roce 1828. Radnice je z hlediska historicko-architektonického jeden z nejzachovalejších objektů ve městě s hodnotnými klenutými prostorami a detaily interiéru. Poslední rekonstrukce v roce 1997 podle projektu dvojice ing. arch Benešové – ing. Černý z roku 1995 zvýraznila architektonickou hodnotu budovy.

Budova České spořitelny

Česká spořitelna- Policie ČR, č.p. 4. V roce 1845 zde bydlel starosta města Jiří Happl (1844-1855), barvířský mistr a majitel domu, dal pro obec zhotovit truhlu s českým nápisem a přičinil se i o zřízení 3. třídy obecní školy. V přízemí domu byl židovský obchod nahoře četnická stanice od roku 1850.Je to původně měšťanský dům renesančního původu, přestavba klasicistní. Novodobá úprava v roce 1993 podle projektu ing. arch. Polcarové. V přízemí jsou hodnotné klenuté prostory, průčelí klasicistní. V těchto rozměrech je dům zanesen v katastrální mapě v roce 1828. Dům míval loubí. Přestavbou v klasicismu bylo v první polovině minulého století zřízeno první patro a přistaveno dvorní křídlo.

Dům č.p. 5 TIC

Dům č. p. 5 - Tourist information. Původní středověký název domu je dům Kobrčovský- Vojtěch Kobrč ujal domek velmi zpustlý roku 1693 za sumu 28 zl.Půdorysný obsah domu je zachycen na katastrální mapě z roku 1828. Dům byl radikálně přestavěn a zvýšen o jedno patro v roce 1901. Dům s klasicizující fasádou z období historizujících slohů je součástí řadové zástavby náměstí. V domě bývala hospoda U Hrůšů, následně u Kadleců- zde se v roce 1942 točil film s Vlastou Burianem „Ryba na suchu“.

Měšťanský dům č.p. 7

Měšťanský dům č. p. 7. s historizujícím průčelím byl postaven v letech 1887 a 1889 podle projektu místního stavitele Františka Krause. Stavba nepříznivě působí převýšením vůči okolní zástavbě. V domě bydlel učitel a kronikář Josef Šatra, autor dvoudílné, ručně psané kroniky „ Paměti města Bechyně“. Bydlel zde také malíř Jaroslav Koliha, významný představitel výtvarného umění druhé poloviny 20. století.

Bílý zvon

Bílý zvon - č. p. 8 Jednopatrový objekt renesančního původu patří k architektonicky nejhodnotnějším domům ve městě. Renesanční původ dokládá i fragment malby s vyvíjeným ornamentem a maskaronem.Plochu průčelí člení bohatá, malovaná dekorace. Při okrajích průčelí jsou mohutné pilíře s bosáží. Průčelí zdobí po obou stranách postavy jezdce na koni. Ve středu průčelí je umístěn reliéf zvonu s nápisem „1790 U BÍLÍHO ZVONU“ s variací v němčině. Okna jsou zvýrazněna malovanými šambránovými pásy. Příčný trojtrakt s loubím je sklenut renesančními křížovými klenbami s hřebínky a ozdoben jednoduchým červeným renesančním ornamentem. Dům je v celém rozsahu klenut valenou klenbou se styčnými výsečemi a hřebínky. Loubí bylo v průběhu let zrušeno. Rekonstrukce domu s restaurováním fasády byla zahájena v roce 1998. V domě bývalo řeznictví, hospoda u Hermanů. Tento dům je v Bechyni jediný, na kterém se dochovalo domovní znamení. (Domovní znamení jsou nejspíše stejně stará jako města sama. Dříve sloužila pro označení domů namísto čísel popisných, která v naší zemi zavedla Marie Theresie až roku 1770.)

Budova restaurace Protivínská

Dům č. p. 11 slouží dnes jako restaurace Protivínka. Starobylá budova renesančního klasicismu s jedinečnými klenbami. V minulosti tu býval pivovar, neboť město mělo právo várečné. Roku 1560 zde založen a vystavěn městský pivovar. Střecha do roku 1866 bývala kryta šindelem a věžičkou, v níž visíval zvonek – ten je nyní v keramické škole – kterým se svolávali obecní starší k poradám. Přízemní místnost výčepní byla o nyní zazděné podloubí mělčí, za to ale do průjezdu širší, jak znáti na klenbě. Přední místnost určena byla pro všeobecnou návštěvu, tak zvaný „mázhaus“; za touto druhá světnice menší s jedním oknem do sousedního dvora a měla ozdobnější klenbu, jak znáti dodnes, a vchod z průjezdu vedle schodů; do této scházívali se městští i panští hodnostáři. Budova je dochovaným historickým organismem z první poloviny 16. století. Pozoruhodné jsou klenby ve středním příčném traktu. Klenby předních traktů byly patrně vloženy dodatečně v renesanci a baroku. V zadním dnes zbouraném traktu byla tělocvična TJ Sokol, která sloužila až do roku 1965 rovněž jako divadelní a kinosál. Loubí do náměstí existovalo ještě v první polovině minulého století. V roce 1902 bylo přebudováno hlavní průčelí. Z této doby je i sgrafitová výzdoba fasády podle projektu J.Sedláčka. Další úpravy následovaly v letech 1908,1920,1928 a 1970. Dnes se nachází v budově restaurace Protivínka.

Měsťanský dům č.p.12 okresní záložna

Dům č.p. 12 fungoval jako Okresní záložna hospodářská- budova s cenným štítem‚ bohatě členěným pilířovými pilastry a ornamentálními volutami. Měšťanský dům s průjezdem barokního původu, klasicistní přestavba na počátku 19.století místním stavitelem Karlem Klímou. V roce 1928 bylo upraveno průčelí se sgrafity. Výrazným znakem domu je architektonické členění fasády se sgrafity figurálních motivů v prvním patře.

Měsťanský dům č.p.13 bechynňské háky

Roku 1743 probíhá barokní přestavba jednopatrového rohového domu č. p. 13. Štít původně gotického domu byl opatřen visutými sloupky, volutovými výběhy a tímto letopočtem je označen i štít domu. Sklepení i přízemí domu jsou klenutá. V druhé polovině 19.stol. bylo zrušeno u domu loubí do náměstí. Průčelí domu patří mezi nejvýznamnější venkovská řešení domů u nás. Střecha je kryta tradiční bechyňskou krytinou, „bechyňskými háky“.

Barokní dům č.p. 18

Měšťanský dům v horní části náměstí na rohu Valtrovy ulice. Spolu s domem č. 13 patří k nejvýznamnějším stavebním památkám českého venkova z doby baroka. Bohatě členěný dvoupatrový štít je od přízemí oddělen profilovanou římsou. Jádro domu je renesanční, přestavba s průčelím z druhé poloviny 18. století. Renesanční jsou křížové klenby s hřebínky zadních prostorů. Objekt míval loubí, které bylo zrušeno ve druhé polovině 19. století. V zadním traktu domu se našlo množství keramických střepů užitných nádob i kachlů-pravděpodobně zde byla keramická dílna a hrnčířství. V průběhu 19. a do poloviny 20 stol dům patřil ortodoxním židovským obchodníkům, kteří zde pálili alkohol.

Hrnčířovský dům č.p. 19

Dům č. p. 19.V 17 stol to by dům Hrnčířovský (dům býval rozsáhlejší a zahrnoval i č.p.18). Byl postaven na místě staršího domu v neorenesančním slohu v roce 1896 podle projektu stavitele Františka Krause. Jeho stěna je ozdobena keramickou mozaikou, nedá se říci nevkusnou, spíše nevhodnou do historické zástavby. Tak trochu vybočuje z klasicistní zástavby náměstí. Stavitel Kraus zastavil při přestavbě pavlač přiléhající k domu. Prostory domu jsou sklenuty plochými neckovými klenbami.

Čirovský dům č.p. 20

Dům č. p. 20 V 17. stol je veden jako dům Čirovský a obýval jej Jakub Výborský. Činžovní dům z konce 19. století nese znaky historismu a půdorysně odpovídá staršímu stavení, zakreslenému na mapě stabilního katastru z roku 1828. Dochované řešení výstavby kolem roku 1890 v autentickém stavu s fasádami, dispozicí původní domovní chodby a schodištěm krovem vaznicové soustavy a umělecko-řemeslnými prvky interiéru. V domě byl koloniální obchod Františka Souhrady, který byl jedním z prvních a největších prodejců pohlednic města Bechyně. Z dobových pohlednic je též možno dohledat, že z balkónu tohoto domu byla oznamovány důležité politické a společenské zvraty.

Dům u Šašků č.p. 23

Starobylá hospoda U Šašků č.p. 23, s Božím okem ve vrcholové tympanoně a pokřivenými zdmi vyvolávala představu života ve starých šencích. Byla hospodou mladé generace, byla místem svobody, odporu a naděje . To vše představoval její majitel Karel Šašek, který za své přesvědčení strávil 5 let v komunistických lágrech. Poslední majitel, Karel Šašek, zde zřídil útulnou vinárničku „Zuzany Vojířové“, kterou navštěvovaly známé osobnosti, např. Jan Werich, Ljuba Hermanová a jiní. Vinárnu zdobila lucerna nad vchodem od Bohumila Dobiáše st. Bylo zde útočiště intelektuálů a studentů.Objekt je přízemní nárožní stavení s hladkými průčelími na rohu náměstí a Libušiny ulice. Hlavnímu průčelí vévodí výrazný patrový štít. Objekt gotického původu byl koncem 18 století přestavěn v klasicismu. Tehdy vzniklo průčelí a byl zaklenut průjezd. Dochované klenby sklepů a interiéru. Při pohledu na dům zaujme především typický bechyňský štít - etážový vykrajovaný štít s římsami. I u tohoto domu, stejně jako u domu sousedního existovalo původně loubí, které bylo zrušeno ve druhé polovině 19. století. Štít domu je jedním z mála dochovaných pozůstatků typického bechyňského architektonického řešení.

Restaurace Panská č.p. 54

Retaurace Panská č. p. 54 Hotel Panská - naznačuje společnost, která se zde scházela. Hotel koupil v roce 1931 od J.J. knížete Alfonse Paara, majitele zdejšího velkostatku pan Svoboda a nechal jej přestavět podle návrhu F.Klímy z Tábora. V přízemí byl zřízen místo verandy prostranný sál s tanečním parketem. Byl to na tu dobu moderní, noblesní hotel. Ve velkém sále se scházely místní spolky, konaly se tu hostiny, svatby, taneční zábavy. V letech 1959, 1964 a 2000 proběhly další rekonstrukce hotelu, při poslední byl zbourán taneční sál. Objekt má původní sklepy a krov s křížovou klenbou vaznicové soustavy.Nárožní jednopatrový objekt s dvorními křídly. Průčelí zčásti zachovává prvky historického členění především v podobě obloukem zdvižených říms na straně do náměstí, na této straně zde bylo v minulosti loubí. Při nároží se zachovaly liseny. Původní stavba byla renesanční, následné přestavby v baroku, novodobé přestavby a úpravy v letech 1905, kdy bylo zřízeno I. patro.

Pošta č.p. 147

Dům pošty č.p. 147 zaujme neoklasicistním průčelím s figurálními sgrafity mezi okny prvního patra. Až do roku 1880 jsou zde vedeny dva domy, po tomto roce je majitel polního hospodářství spojuje v jeden. Dům obýval bývalý starosta Bechyně pan Plaňanský, který jej prodal obci a v roce 1924 se v patře otevírá Městská spořitelna, v přízemí je umístněna pošta..

Kostel sv. Matěje v Bechyni

Kostel sv. Matěje v Bechyni. Kostel pochází ze 13. století, byl několikrát přestavován, nejvýznamněji v pozdní gotice a počátkem 17 století, kdY byla mj. zvýšena věž, přiléhající k severní stěně kostela. Později byl barokně upraven štít nad presbytářem a věž získala charakteristickou plechovou helmici. Z mobiliáře kostela zaujme cínová křtitelnice z roku 1555 či obraz Klanění tří králů z první čtvrtiny 17. stol., připisovaný holandskému malíři Cornelii de Vos. Kolem kostela se v raném novověku rozkládal hřbitov.

Věž děkanského kostel sv. Matěje v Bechyni

Věž děkanského kostela sv. Matěje. Pětipatrová věž je přistavěna ke kostelu sv. Matěje na severní straně v rohu mezi lodí a presbytářem. Věž je mohutná hranolovitá stavba, vysoká 36 m. V nejvyšší části věže probíhá otevřená galerie, jejíž segmentové arkády spočívají na 16 toskánských sloupcích, jež stojí na hranolovitých postavcích. Mezi podstavci běží kamenné, kuželovité zábradlí. Sloupky i zábradlí jsou ze žuly. Venkovní plochy hranolovitých podstavců jsou ozdobeny různými znaky a nápisy z části jsou již k nerozeznání. Barokní cibulová a plechem pobitá věžní helmice pocházela z let 1741- 43, v roce 1993 byla homole kompletně zrekonstruována. V letních měsících je pro návštěvníky otevřená vyhlídka z věže i původní světnička věžníka - hlásného, který musel střežit úrodu obilí až do sklizně. Pokud chceme vystoupit k ochozu a pokochat se krásným výhledem na Bechyni a okolí musíme zdolat 102 schodů.

Budova restaurace u Pichlů

Restaurace U Pichlů č. p. 141 je to dům s barokním štítem, typicky bechyňským, v podobě zaoblené tympanony. Kolem oken v podkroví z fasády vystupují stylizované podpěry pilastrů. Původně barokní dům byl klasicistně přestavěn v roce 1800. Další stavební úpravy na něm provedl bechyňský stavitel Karel Klíma v roce 1896 a v roce 1990-1991 provedena rekonstrukce podle návrhu táborského architekta Šimečka. 25. 9. 1741 se zde narodil skladatel období klasicismu, houslový virtuos, pedagog, muzikant Václav Pichl. Byl starším současníkem Mozarta. Právě on opatřil Mozartovu Kouzelnou flétnu českým textem. Zkomponoval na 700 skladeb, 88 symfonii a další. Působil v Mantově, Miláně ‚ Boloni, Vídni. Byl kapelníkem orchestru císařovny Marie Terezie. Zkomponoval několik písní na české texty. Napsal také životopisy českých muzikantů, které byly zničeny za vpádu Napoleonova vojska do Milána. Zemřel v roce 1805 ve věku 64 let ve Vídni. Na domě byla instalována busta skladatele, dílo akademického sochaře Bohumila Dobiáše st. v tomto domě též míval svou pracovnu prof. Jindřich Schenk, vynikající malíř, oddaný příznivec tohoto města. Prožil tu své mládí, neboť jeho otec byl zaměstnancem zámku.